Představení Neboj, bejby, to je jazz se mi docela líbilo, i když to bylo docela jinačí než „normální“ divadelní představení. Líbila se mi živá hudba, která tam byla, a připadalo mi, že bylo hodně dobré, že se zaprvé posouvala z „pod“ jeviště nahoru na jeviště a zadruhé, že režisér to udělal tak, že hudebníci byli součástí hry, například když byli součástí československého architektonického „výboru“ a potom tam vystupovali, anebo když radili té známé herečce Adrianně Naxe, jak má sdělit svému synovi, kterého odložila do ústavu, když byl malý, že je jeho matka (ale nakonec jeho matka nebyla a byla matka jeho kamaráda). Nejlepší herecký výkon podle mě určitě měl Martin Zbrožek, který hrál Hortenzii a taky manželku vrchního „ředitele“ pražské architektoniky, a také měl takovou další roli věštkyně, která věštila budoucnost, ale byla ve skutečnosti Hortenzie, jak odkryla jedna z postav. Hrál tuto roli vskutku skvěle a byl hodně vtipný a taky skvěle improvizoval s tím, když buď někdo zapomněl, co má říct, anebo když herci „broke character“ (zapomněl jsem, jak se to říká v češtině)) a začali se smát. Také dělal vtipné poznatky k aktuálnímu politickému dění ve světě. Na představení se mi ještě líbily taneční vsuvky, které tam měli, a tito tanečníci byli fakt hodně dobří a muselo být hodně náročné tolik tam tančit, a tak intenzivně. Připadalo mi zajímavé také, jak zpracovávali některé části děje, které byly pojaty jako staré filmy, kde promítali text a potom se odehrála část děje s hudbou. Celkově se mi hudební revue velmi, velmi líbila a určitě bych se na ni chtěl jít podívat znovu a doporučil bych ji komukoliv, kdo se chce zasmát anebo má prostě rád hudbu obecně.

Jakub Dvořáček

Divadelní představení Bez roucha se mi velmi líbilo a bylo v top 3 divadel, ve kterých jsme s paní profesorkou byli (1. bych dal Drama v kostce, 2. Už je tady zas a 3. Bez roucha). Líbil se mi ten nápad, že je divadelní představení o tom, jaké to je tvořit divadlo, a taky se mi líbily všechny originální postavy. Byla to velmi vydařená komedie a všechny ty různé zapletené vztahy mezi všemi herci dodávaly hodně komediálního efektu k představení a taky způsobily hodně různých zápletek. Připadá mi škoda, že na konci postava Garyho měla ještě mít svoji nějakou vsuvku s rakví, ale neměl ji, a zajímalo by mě, co to mělo být. Ve druhé půli se mi hodně líbil ten nápad, že vlastně otočili tu scénu a my jsme viděli to, co se děje mimo hru v zákulisí, a abych byl upřímný, vůbec jsem si toho nevšiml, než oni začali hrát (jakože začali hrát tu svoji hru pro vymyšlené publikum, ne pro nás), ale musím říct, že ta druhá půlka se mi teda zdála dost uřvaná a zmatená a chvílemi jsem vůbec nerozuměl tomu, co herci říkají, jak se přeřvávají, ale zas chápu, že to tímhletím perfektně splnilo ten efekt chaosu, který vzniká, když se dělá divadlo. Nejvíce se mi asi líbila postava Selsdona, který byl takový stařec, byl hodně vtipný a měl dost velkou závislost na whisky. Celkově se mi představení velmi líbilo a klidně bych na to šel znovu.

Jakub Dvořáček

Představení Hana, napsané podle knihy Hana od spisovatelky Aleny Mornštajnové, bylo docela zajímavé, ale smutné. Na představení se mi líbilo, že bylo docela dobře zpracované a celý divadelní sbor dokázal vytvořit „správnou“ atmosféru druhé světové války a života za komunistického režimu v 50. a 60. letech ve Velkém Meziříčí. Zdálo se mi, že se divadlu docela povedlo zpracovat ty různé dějové linie a že se v nich moc neztrácelo, ale jediné, co se mi zdálo divné, bylo, že herečka, která hrála „starou“ Hanu, si potom dala paruku, převlékla se a hrála potom mladou Hanu; toto bylo vizuálně dost divné a zrovna tady si myslím, že mohli vyměnit herce. Jediné, v čem jsem se trošku ztrácel, bylo, že bylo strašně moc různých herců a postav na jevišti a potom v tom byl trošku zmatek. Hodně se jim podle mě povedlo vytvořit ty postele, které vězni měli v Terezíně a v Auschwitzu, a to říkám kvůli tomu, že jsme stejný den byli na „prohlídce“ v Terezíně a skutečně ty cely tam tak doopravdy vypadaly. Divadlo na mě působilo velmi silně, jelikož to bylo opravdu hrozné, co ta Hana prožívala během druhé světové, ale taky to podle mě působilo tak silně kvůli tomu, že jsme ještě byli v tom Terezíně ten den. Divadlo se mi celkem asi docela „líbilo“, ale bylo smutné a dost dlouhé, takže by možná bylo lepší, aby to buď nějak zkrátili (aby to nebylo na tři hodiny), anebo aby to začalo dříve než v 19:00.

Jakub Dvořáček

Myslel jsem si, že představení Projekt Manhattan se mi nebude líbit, jelikož mělo 3 hodiny a já jsem si myslel, že to bude strašně faktografické a nudné, ale mýlil jsem se. Představení se mi velmi líbilo a myslím, že ho výborně zpracovali; tak, že nás to bavilo a zároveň nám to řeklo všechny informace o projektu Manhattan. Líbilo se mi, jak divadlo poukázalo na to, že v podstatě všichni ti fyzikální géniové měli zvláštní povahu a že se chovali jinak, i když byli géniové. Líbil se mi ten kontrast mezi těmi fyzikáři. Překvapilo mě, že v podstatě všichni, kdo se podíleli na tvorbě té atomové bomby pro Ameriku, byli maďarští židi, a taky mě překvapil ten stereotyp, který se za nimi vlekl o Draculovi, jenom protože byli Maďarové. Jediné, co se mi trošku zdálo divné, byl ten konec. Jako chápu ten význam, ale stejně se mi zdálo divné, jak v pozadí byla replika, jak vypadala ta exploze atomovky, a potom se promítalo video ženy, jak říkala: „Co vidíš dál, Jeremiáši?“ Líbila se mi ta symbolika toho, jak Oppenheimera doprovázeli celý život ti apoštolové a svatí a že nerozuměl tomu, jak mohli dělat to, co dělali, protože to porušovalo fyzikální zákony. A potom ke konci, jak tam byli všichni ti nejdůležitější z projektu Manhattan, tak je pojmenoval podle těch apoštolů a svatých a on byl Jeremiáš. Celkově se mi představení docela líbilo a naučil jsem se hodně nových věcí o projektu Manhattan a o tom, jaké to bylo ve válečné Americe a jak stát naléhal na ty fyziky, aby sestrojili tu bombu.

Jakub Dvořáček

Představení Krásný nový svět se mi docela líbilo. Představení bylo o „ideálním světě“, ve kterém jsou všichni lidé rozděleni podle kategorií, které jsou jim určeny při narození a určují, co budou dělat celý jejich život. Překvapilo mě, jak moc postavy v příběhu využívaly somu a jakou adikci si na to vytvořily za celý život a že bez toho nedokážou být. Také mě velmi překvapilo, že v té „ideální společnosti“ se všichni propojovali už od dětství a brala se to jako normální věc i u dětí. Jediná věc, se kterou jsem byl trošku zmaten, byla postava Delfi, jelikož jsem úplně teda nepochopil, co ona je tedy za bytost, jelikož já jsem to pochopil tak, že je jak AI, tak člověk. Byl jsem překvapen, když řekli, že území barbarů bylo na místě dnešního Mexika a USA a že kolem celého toho „protektorátu“ je obrovská zeď. Vím, že to je shoda náhod, ale když to řekli, tak jsem si okamžitě pomyslel na dnešní zeď, kterou Trump staví kolem Mexika. Celkově se mi představení docela líbilo a šel bych na něj klidně znovu, protože i přes to, že to byla dystopie, tak tam byly i nějaké vtipné momenty a celkově to bylo dobře zahrané.

Jakub Dvořáček

Představení Pravomil se mi líbilo. Představení bylo moc, moc dobře zpracované, ale i přesto, že to nebyl úplně můj typ divadla (mám nejraději komedie), tak se mi to dost líbilo. Po představení jsem si uvědomil, jak hrozně těžké a nespravedlivé to lidi měli za všech totalitních režimů a že nikdo nemohl říkat, co si doopravdy myslí. Docela mě znechucovaly některé ty věci, co tam pouštěli z reálných audiozáznamů, kde svědci anebo oběti mučení a trestů režimu říkali, co jim dělali, ale rozumím, že to bylo nutné k divadlu, jelikož to potom celé připadalo více reálné. Nejvíce se mi nelíbila postava Karla Vaše, jelikož on pořád věřil v ty špatné strany a i potom, co byla demokracie, tak byl otevřený o tom, co dělal, ale říkal, že to nebyla jeho chyba a že by nikdy nikomu neublížil. Taky mi připadalo hrozné, že necítil žádnou vinu za to, co všechno všem udělal. Nejsmutnější mi v divadle přišlo, když zabili milenku Pravomila tím, že ji spálili, protože její táta bránil před okupací nacisty. Nejvíce se mi líbila postava Pravomila, jelikož byl nesmírně statečný a stál si za vším a nikdy nepřestal mluvit pravdu i přes to, co mu komunisté a nacisté dělali. Celkově se mi divadlo líbilo a připadá mi škoda, že to byla derniéra, ale kdyby to někdy zase hráli, tak bych to doporučil všem 14+.

Jakub Dvořáček

Představení Maškaráda se mi velmi líbilo a nikdy jsem neviděl nic podobného námětu divadla. Představení bylo o tom, jak to chodí v opeře, jaké to je, co se tam děje a všechno vypadalo jakžtakž normálně, ale potom se zjistilo, že tam je duch, který zabíjí lidi a schovává se na představení opery v loži číslo 8. Nejlépe podle mě hrála čarodějnice, která prodávala svoji „kuchařku“, která se stala absolutním bestsellerem, ale nakladatel ji ošidil a nezaplatil ji ani tisícinu toho, co měla dostat. Tato herečka (bohužel jsem nedokázal dohledat její jméno) hrála absolutně fantasticky a měla docela vtipnou roli a dodala tu exotiku té hře. Konec hry mi připadal skvělý a skvělá zápletka byla, že byli dva phantomi; jeden dobrý, jeden zlý. Nejvíce se mi líbila scénka úplně na konci představení, kde umíral zlý phantom, potom co ho dobrý phantom zabil. Zlý phantom vždycky spadl na zem a dělal, že umřel, potom zase vstával, nadával a takhle to udělal asi 5krát. Líbila se mi kontrast v jeho řeči, kde nadával na operu a vyjmenovával, proč ji nesnáší, ale vlastně, díky tomu, že se stal phantomem vraždícím, udělal všechno, co tak děsně nesnášel, aby udělal opravdovou operu. Celkově se mi představení velmi líbilo a určitě bych na něj šel znovu.

Jakub Dvořáček

Divadelní představení Podivuhodný případ Benjamina Buttona se mi docela líbilo a na začátku se mi to zdálo hodně divné. První část, neboli ta, kde se Benjamin narodil jako starý muž, se mi zdála hodně divná a moc mě nebavila, protože to bylo takové pomalé, ale potom, jakmile bylo Benjaminovi zhruba 60, tak mě to začalo víc a víc bavit. Bylo zajímavé se dívat, jak starý děda Benjamin má plno energie a i přes svůj „věk“ chce prozkoumávat svět a dělat samé nové věci. Vztah mezi Benjaminem a jeho milenkou mi připadal hodně divný, jelikož on mládl a ona stárla, ale zdál se mi to jako perfektní „fenomén“, který patřil do této inscenace. Konec příběhu mi připadal smutný, jak Benjamina všichni přestali brát vážně, jelikož byl dítě, i když měl za sebou dlouhý a plný život. Konec divadla, kde se Benjamin vlastně „odnarodí“ v rukou své milenky, ze které je teď stará paní, mi připadá hodně smutný kvůli tomu, jaký měl Benjamin celý život, ale zase to bylo docela hezké a poetické zakončení této fascinující inscenace. Celkově se mi divadlo líbilo, šel bych na něj znovu a doporučil bych ho komukoliv 12+, protože je tam hodně oblastí, které se probírají, a je to trošku delší divadlo.

Jakub Dvořáček

Představení Charleyova Teta se mi líbilo hodně a šel bych na to znovu. Nejvíce se líbila postavy pána Lord Fancourt Babberley který předstíral že je doopravdy Charleyova teta i když nebyl jelikož hrál svoji roli v představení velmi dobře. Byl jsem překvapen jak trošku hnusně se nechávali ošahávat od pana Lord Fancourt Babberley který zrovna v tu doby byl přesvědčen za Charleyovu tetu a šahal na ně všude kde bylo možné. Nejvíce se mi líbily momenty ve kterých pan Lord Fancourt Babberley se doopravdy vžil do své role a zapomněl že je doopravdy muž a né žena. Překvapení také bylo o to lepší jelikož jedna paní, kerá seděla pár míst od nás, se smála velmi zvláštním a hlasitým úsměvem v těch většinou nejméně vtipných momentech a taky vždy se extrémně začalo smát když se zmínilo sousloví „Brazílie, pravlast opic“. Nevím proč se tomu tak smála ale určitě to dodalo atmosféru k tomuto představení. Celkově se mi představení velice líbilo a určitě bych na něj šel zase a doporučil bych to komukoliv 12+ kdo má smysl pro humor.

Jakub Dvořáček

Představení Saturnin bylo super a bylo to moje 3. nejoblíbenější z divadel, na kterých jsme společně byly, Představení Saturnin bylo o pánovi, který měl sluhu Saturnina, který všechno znal a všechno uměl Saturnina, a tak všechno geniálně vyřeší pro jeho pána. Musím říct, že doopravdy hrál nejlépe Saturnin, jelikož to doopravdy hrál velmi přesvědčivě a bylo to velmi vtipné a myslím si, že se to všem líbilo. První polovina nebyla zas tak vtipná, avšak ke konci první půlky to už začalo vypadat dobře a druhá půlka byla naprosto geniální. Během představení mě lehce štvala postavy tety Kateřiny, jelikož pokaždý co něco řekla tak k tomu musela dodat nějaké přísloví, ale rozumím že tento element je nutný pro děj příběhu jinak by příběh nebyl tak dobrý jako je. Celkově se mi představení velmi líbilo a doporučil bych ho komukoliv kdo je 12+ a má rád humor, jelikož toto představení, je doopravdy toho plný.

Jakub Dvořáček

Toto divadlo bylo hodně, hodně dobrý. Divadlo bylo o Adolfovi Hitlerovi, který se probudil v roce 2016, v Berlíně na lavičce. Líbilo se mi, jak bylo divadlo udělaný, a že obsahovalo tolik narážek na Hitlerovu předchozí vládu a taky na moderní českou vládu. Nejvíce se mi líbila role pana Hitlera, který to hrál hrozně dobře a bylo to fakt vtipný. Líbilo se mi, že i přesto, že v divadle se pojednávalo o vážných tématech tak to bylo hodně vtipný. Nejvíce se mi jim podle mě povedl moment, kde redakce řekla panu Hitlerovi, že téma židů vážně není vtipné a pan Hitler řekl že absolutně souhlasí, avšak on to myslel tak, že to není legrační, protože dle jeho názoru, byli Židi špína. Hodně se mi líbili dvě televizní mini reportáže, ve kterých se probírali Hitlerovi politické činy v novodobým Berlínu v roce 2016. Celkově se mi divadlo velice líbilo a bylo to moje nejoblíbenější divadlo, na kterých jsme byli s paní profesorkou, po Drama v Kostce.

Jakub Dvořáček

Představení Kabaret Winton bylo v pohodě ale nebyla to úplně věc pro mě. Líbilo se mi, jak hráli herci a nejvíce se mi líbila postava pana Kašpara, který po celý dění děje pracoval ve stejném hotelu přes 50 let. Byla škoda že divadlo se hrozně táhlo a během první hodiny a 20 min to bylo docela nudný a moc se toho nedělo. Posledních 20 minut představení se mi docela líbilo, jelikož se tam už něco začalo dít. Myslím si, že je škoda, že konec byla takový docela uspěchaný a úplně nerozumím tomu, jak se k sobě na konci chovali dvě židovské sestry. Celkově bylo divadlo v pohodě ale nebylo to jedno z mých oblíbenějších divadel a doporučil bych to těm koho zajímá historie, a to co se odehrávalo v životě židů během 2. světové války.

Jakub Dvořáček

Představení Past na Myší bylo založeno na dílu Agháty Christie a celkem se mi to líbilo. Představení je o penzionu, ve kterém žije manželský pár a po přijatí prvních pár hostů přijde policista, že se u nich v hospodě nejspíše bude konat vražda, a tak pátrání a čekání na vraždu začne. Nejvíce se mi asi líbila role babičky, která byla ubytovaná v penzionu a pořád něco vytýkala a na všechny nadávala, a líbila se mi, protože to bylo celkem vtipný, ale určitě bych s takovou paní nechtěl v penzionu být. Bohužel je tato paní zavražděna těsně na konci první poloviny. Celkově se mi divadlo líbilo jen bylo trošku blbý že se to divadlo hrozně táhlo a bylo hodně dlouhý a taky že se všechno semlelo v posledních 5 minutách představení. Doporučil bych to komukoliv, kdo má rád krimi a nevadí mu, když se něco hodně táhne.

Jakub Dvořáček

Toto divadlo bylo fakt super. Ze začátku to vypadalo hodně divně ale potom jakmile si spolu začali 4 herci povídat tak to bylo super. Zdaleka se mi nejvíce líbila role, kterou hrál Andrej Polák, Andrej tomu přidával extrémní veselost a zábavu a bez něj by to určitě nebylo tak dobrý. Líbí se mi, jak postupně zjišťují, kde nebo vlastně v čem jsou až nakonec zjistí že jsou v divadle/dramatu. Hodně dobrá scénka byla na konci, když Andrej hrál zpívající ženu a vlastně tím vytvořili okamžik ve kterém byli než se „teleportovali“ do divadla. Celkově bylo toto divadlo hrozně dobrý a určitě bych na něj šel znovu.

Jakub Dvořáček

Divadlo se mi hodně líbilo ale nebylo dobrý, že to bylo tak smutný. Nejvíce se mi asi líbila role ďábla, který postupně sváděl doktora Fausta k horším a horším věcem ale na konci dostal doktor Faust rozum, když měl možnost zůstat ďáblem anebo jít k bohu, a tak šel k bohu. Celý představení vlastně ukazovalo, jak se člověk dokáže, tak lehce změnit, když se manipuluje a má slíbený něco dobrého. Celkově bylo divadlo dobrý ale nebylo to úplně pro mě, protože se tam probírala smutný témata.

Jakub Dvořáček